O fotografovi

webfoto © Marian Vaňáč

S fotografováním jsem začal již na základní škole. Byly to první pokusy s nějakým východoněmeckým přístojem, který měl místo expozičních časů obrázky sluníčka, polojasna a mráčku. Na střední škole jsem přesedlal na serióznější stroj :-) Zenit, jehož objektiv kreslil o poznání lépe, ale měl nějakým způsobem pokaženou závěrku a nešlo s ním fotit časem delším než 1/60 vteřiny. A potom již následovala digitální éra. Byl to pro mě opravdový přelom. O zrcadlovce s 6 megapixely za půl milionu Kč jsem mohl jenom snít, ale v okamžiku kdy Olympus začal prodávat utrazoomový foťák C-2100 s desetinásobným přiblížením, stabilizací obrazu a 2,1 Mpix snímačem za zhruba 22.000 Kč místo cca 50.000 dal jsem za něj všechny peníze, které jsem vydělal na předvánoční úmorné brigádě (prodej výprodejových CD v ukrutné zimně ve stanu před Carrefourem...) a mohl jsem fotit a fotit a fotit bez nákladů za kinofilmy. Potom na krátko následoval digitální kompakt od Canonu a této značce už jsem zůstal věrný. Dnes fotím v podstatě tím nejkvalitnějším vybavením, které obrazově v zrcadlovkách Canon nabízí...

Absolvoval jsem brněnskou fotoškolu PhotoGenii, kde jsem se pod vedením Honzy Suchardy a mnohých dalších učitelů dozvěděl o fotografii mnohem víc. Od krajiny přes reportáž až po focení modelek za využití studiových záblesků v interiérech i exteriérech.

Ještě před studiem jsem ale začal spolupracovat s měsíčníkem Miminko, kde jsem se zhruba na dva roky stal jejich hlavním fotografem. V časopise mi pravidelně vycházela fotoškola zaměřená na focení dětí a zároveň jsem udělal stovky ilustračních záběrů, miminek, těhulek i starších dětí na objednávku.

Co se týká focení v přirozeném světle velice na mě zapůsobil týdenní kurz v Lednici s Jiřím Turkem – špičkovým módním fotografem, který mi pomohl vrátit se zpět ke kořenům a znovu objevit kouzlo a moc slunečního světla. Naučil jsem se „vidět“ dobré přirozené trůrčí světlo pro portrét, brát do něj lidi a fotit je...

Pořád jsem na cestě, ne úplně na začátku, ale ani zdaleka na konci. Na cestě která mě neustále fascinuje, překvapuje a baví. Rád se s vámi na té cestě potkám a jsem si jistý, že si odnesete záběry, ke kterým se budete celý život vracet...